Wairdee's rats

Jsem velká milovnice všech možných živočichů. Proto není divu, že jsem za život měla kolem sebe už mnoho zvířat. Moje první zvířátko bylo morče Zuzka když mi bylo 5 let. O ?rok? později se k ní přidal zakrslý králík Růženka. Obě se dožili úctyhodného věku, ale stále si říkám, že kdybych tenkrát věděla to co teď, starala bych se o ně lépe.

Mezi tím jsem měla několikrát rybičky. Rodiče pořídili dvě štěňata. Před pár lety k nám přišlo kotě. Jo a nesmím zapomenout na andulky. Ty jsme měli když jsem byla malá, pak dlouho nic a teď je máme znovu. 

Roku 2014 ke mě přišla malá laboratorní bílá myš. Ta bohužel po 2-3 týdnech zemřela. Jmenovala se Amy. Protože mi chyběla, chtěla jsem se jít podívat do zverimexu. Ten den (listopad 2014) tam se mnou byl můj táta s mým přítelem. Taťka si jako první všiml mladých potkanů, hned se do nich zamiloval a věděl, co by mi koupil. 

Zprvu jsem nechtěla, nic jsem o nich nevěděla a přišlo mi to moc narychlo. Chtěla jsem si to nechat projít hlavou. Jenže na to mi nebyl dán čas a už nás obsluhovala slečna která v tom zverimexu pracovala. Byla mladá a potkánkům rozuměla, doporučila nám koupit potkánky 2 stejného pohlaví, velkou klec, hamaky, sputnik, asan a další věci. Ještě ten den jsem na její doporučení byla přijata do potkaní skupiny na Fb. 

Takže nakonec trochu v šoku jsem stála a jen pozorovala to hemžení a vyřizování a odnášení klece a věcí a všeho okolo sebe, občas jsem na něco přikývla, ale jinak jako kdyby mě ani nepotřebovali. S přeplněným autem věcí jsme se vraceli domů (a to mě jen taťka měl vzít domů z nádraží). Mamča doma nechápala, co jsme to dovezli. Nevěděla jestli se zlobit nebo ne. Potkánci ji učarovali stejně jako nás všechny. 

Bohužel jsme doma zjistili, že nám dali k sobě kluka a holku. Tudíž protože už byl večer, tak jsme dali kluka do boxíku na noc a ráno putoval zpět do zverimexu. O dva dny později jsem si z toho samého zverimexu (někdo jim tam donesl celý nový vrh) dovezla maličkou kamarádku (Vanilku) k té mojí potkanici doma (Čokynce). Jednali jsme s tou samou slečnou co první den, ta se nám moc omlouvala za její omyl. Zkontaktovaly jsme se na facebooku a od té doby jsme kámošky co udělaly už několik potkaních srazů. Také má doma plno potkánků.

 V prosinci jsem jí napsala, jestli bych mohla k těm dvěma pořídit ještě třetí kámošku. Prý ano, prý se jim narodily 25.12.14 mimča (ve zverimexu), takže jsem si z tohoto vrhu vybrala další prtě (Vločku). Takže jsem měla celkem tři prcky, který jsem si opravdu velmi oblíbila a díky nim mě potkánci chytli a stále drží. 

...

Uplynul rok a půl, když jsem šla domů ze školy kolem popelnic, kde ležela malá krabička v dezolátním stavu a uvnitř něco šramotilo. Obezřetně jsem ji vzala do ruky, a kus jsem rozlepila abych se mohla podívat dovnitř. Vykoukla na mě dvě očka a rozechvělý čumáček. Byla to maličká potkaní holčička, hodná a vystrašená.

Donesla jsem si ji domů, kde jsme jí dali do malé klece zvlášť od ostatních a jeli jsme pak s ní k veterináři. 

 Když po pár dnech jsem usoudila, že bych mohla zkusit holky seznámit, byl to hroznej problém. 3 Starší dámy a jedno asi 6ti týdenní mimčo (Lentilka). To bylo řevu... Trvalo to asi týden, než jsem je dala úplně do kupy. Mrňavá byla velice mazlivá, vůbec nekousala a nechala se sebou dělat cokoli. Vydržela půl hodiny ležet bez hnutí na rameni a koukat se mnou na televizi. (Z toho už bohužel vyrostla - teď je to tryskomyš.) 

Protože Bohužel nám v září 2016 odešla Vločka (našla jsem jí "spinkat" na dně klece v rohu) a o dva týdny později odešla Čokynka (zápal plic...), zůstala nám už jen Vanilka s Lentilkou. Ale Vanilka má obrovský nádor na zadečku, má za sebou už 2 operace a vet už další nedoporučoval, bála jsem se aby mi Lentilka brzo nezůstala sama. Z toho důvodu jsem se začala koukat po ChS, abych jí sehnala nové kámošky. (Už jsem o zverimexech byla poučena a už vždy budu kupovat jen z ChS.) Takže nyní mám opět 4 potkanky. Vanilku, Lentilku, LMG's Inki a LMG's Ernicu (Miný).

Jsem s holčičkama šťastná a s babičkou Vanilkou užíváme života dokud to jde.